NAUČTE SE ODPOUŠTĚT
satguru Tatrawadarsi ("duchovní Mistr", "Pán Osvobození")
http:/DUCHOVNI.webpark.cz


Hněv světského člověka je jako čára vyrytá do kamene, hněv moudrého 
je jako když uhodíte holí do vody. Rozumíte, co tím myslím? Ne? 
Když vyryjete čáru do kamene, zůstane velmi dlouho, možná navždy. 
Ale když uhodíte do vody, na vteřinu se voda rozdělí a potom se znovu spojí. 
Lidé, kteří potlačují svůj hněv, tak utlačují své srdce, takže pak nemohou 
cítit potěšení. Navíc hněv, který se neuvolní (a nevyřeší pokud možno), 
tak člověka poškozuje tím více (i dlouhodoběji) a pak má hlavně tendenci 
až "vybuchovat"! Lidé projevují zhruba jen desetinu svých (po)citů 
- a to platí Bohužel tím spíše o těch pozitivních - vítajících, pochvalných, 
děkujících, atd. Když už chválí, tak raději neosobně (přeci by se neponížili 
nějakým "lichocením"!), a tak to vlastně není upřímné... Povrchní lichocení 
jistě ponižuje (a příjemce tím spíše, že takové iluzi naletěl), avšak upřímná 
chvála, projev potěšení, sdílení nadšení - to jsou jedny z nejvíce Mocných 
Energií pro Rozvoj! Hněv lidé vyjadřují také nesprávně - byť naopak osobně. 
Jak tomu rozumět? Málo z ze záležitostí, jež vyvolá hněv je přímo vlastností, 
natož celým příslušným člověkem, že? Je rozdíl říci "(U)Dělal jsi hloupost..." 
a říci "Jsi hlupák!", že? Moc vám doporučuji knihu, která už svý názvem nebojácně 
sděluje, že právě hněvem je třeba se zabývat, už proto aby jeho (na)hromadění 
nepřekáželo pozitivnějším (po)citům... Jmenuje se "Kniha hněvu" 
(autor je "Rubin T.I.").
   Hněv by měl být jen na povrchu, ne v srdci. Potom není těžké odpustit. 
Není těžké zapomenout. Abychom to dokázali, je nejlepší uvažovat takto: Je to pryč. 
Ta situace je už pryč. Proč bych si měl dělat starosti? Proč bych se měl zlobit? 
Proč bych se měl trápit? Je to pryč!    Máme problémy s rodiči, 
protože když jsme byli malí, rodiče k nám byli přísní. Říkali nám: "Běž brzy spát.", 
"Nejez tolik sladkostí.", "Nejez tolik zmrzliny.", "Jdi studovat."... 
"Uč se!" A vy jste se kvůli tomu zlobili. Ale teď už jste dospělí. Tak proč se ještě 
na rodiče zlobíte? Je to minulostí! Už to skončilo. Teď, i kdybyste chtěli jít spát 
dřív, nemůžete. Mohli byste jíst zmrzliny, kolik chcete, ale nemůžete, 
protože máte cukrovku. Všechno už je pryč a vy teď víte, že to, co po vás rodiče chtěli, 
pro vás bylo dobré. Jsme jim za to vděční. V Indii se říká: Když tě kousne pes, 
nemůžeš mu to oplatit. Můžeme udělat jen jedno - být příště opatrní. 
Cvičte se v odpouštění. Používejte svou moudrost, vivéku (Rozlišování). 
Vězte, že prvním krokem k odpuštění je odpoutání se (vayrágya) od minulosti! 
To však neznamená, že byste se z ní neměli poučit - naopak (viz výše), 
pak je to možné bez bolesti a tedy důsledněji (Úplně - purnamidam). 
Zapomeňte, respektive Smažte to... 
   Jen velký člověk je schopen Smazat a tak Opravdu (důsledně) Odpustit. 
Malý to nedokáže.