Vidění do duší

- duchovní příběh o "mém" Mistrovi (satguru Tatrawadarsi) a jedné Jeho žákyni

guru Premanad - www.duchovni.kvalitne.cz

      Byla jednou jedna duchovní žákyně a protože se jí nedařilo v jednání a vztazích s lidmi, prosila svého duchovního Mistra, aby jí dal schopnost pravého Vidění - vidění duší...

      Mistr jí zpočátku nechtěl vyhovět, varoval ji, že se nejdříve potřebuje mnoho naučit... Říkal jí, že Vidění obnáší vnímání pravé podoby bytostí, pravé příčiny dějů a pravé hodnoty věcí - a to vše je překvapující až zatěžující pro nepřipravené pozorovatele...

      Avšak žákyně si nedala říct. A tak Mistr pravil: "Dobrá, vyjdu Ti vstříc. Avšak Vidění do duší Ti jen půjčím - a to na týden. Dej však pozor - půjčím Ti své Vidění, vybroušené roky používání...".

      Žákyně ani pořádně neposlouchala, jakou měla radost, že bude mít tu schopnost. Myslela si *pomocí takové schopnosti zjistím kdo je kdo a udělám si pořádek ve vztazích už nebudu mít žádné potíže s jednáním a vůbec... určitě vymyslím spoustu způsobů Využití...*. Mistr vnímal její myšlenky avšak rozhodl se mlčet a nechat ji projít vším co si tak sama nachystala.

      Uplynulo pouhých pět dní a žákyně byla zpátky. Byla bledá, pod očima kruhy, na víčkách se jí leskly slzy smutku, tváře měla zčervenalé a oči rozšířené. Mistr se tvářil, že její stav považuje spíš za radost a zeptal se: "To jsi z té schopnosti tak nadšená?" - a tak jí nenápadně připomenul, že ji varoval...

      Žákyně v pláči vyprávěla: "Víš, Mistře, když jsem pomocí Vidění do duší zjistila, že ti, co jsem považovala za přátele jsou jako zmije jenž si hřeji na prsou... to mne rozesmutnilo, moc mne to ranilo... Avšak, Ty si umíš představit ten šok, když jsem viděla, že ti, co považuji za nepřátele, za přísné, za poroučející a podobně... že oni to se mnou myslí lépe než mí "přátelé" - mysleli to se mnou dobře celou dobu... a já byla tak zaslepená! Ale víš co bylo nejhorší, Mistře?" "Pověz..." rozkázal Mistr, ačkoli to dobře věděl... *Ať se Ti tak uleví!*, vydal Mistr Nejvnitřnější rozkaz.

      Žákyně přestala vzlykat dokončila své vyprávění: "Víš... Mistře... Já jsem se s tou schopností PODÍVALA DO ZRCADLA!"... "A viděla jsem SVÉ VLASTNOSTI - a mnoho z nich SE MI SAMOTNÉ NELÍBILO... Co teprve ostatním?"... "Pomůžeš mi s tím, prosím?!", vznesla otázku a zároveň prosbu..." "ANO...., avšak je to více na Tobě ode mne jen *MÁŠ NADĚJI*", pronesl Mistr slova svého Nejvnitřnějšího rozkazu.

      Dnes ta žákyně má Vidění do duší opět a natrvalo. To proto, že tu schopnost rozvinula přirozenou výukou, duchovní Cestou...

      A věříš, že je TA POSLEDNÍ, CO BY KOHOKOLI KRITIZOVALA?

Naše duchovní škola viz www.duchovni.kvalitne.cz