Dne 27. 8. 1994 duchovní Mistria Tilliennina přednášela na zápraží svého domu. Hovořila o nepřipoutanosti... A v rámci toho požádala svého nejbližšího Žáka, což byl Tatrawadarsi, aby přinesl šperky z Její truhličky co je v Její ložnici.

Tatrawadarsi na rozkaz své Mistrii přijal klíček k truhličce, došel do Její ložnice, avšak nepodařilo se mu truhličku odemknout. Zkoušel to tak patnáctkrát a málem klíček zlomil v zámku...

Takže to vzdal, vrátil se k Mistrie a řekl: "Mistrio, promiň, ale nešlo to odemknout...". Ona pravila: "Nepoužívej slovo ALE - ve vlastním zájmu... - kolikrát jsi to zkoušel?". A Tatrawadarsi Jí víceméně ZALHAL: "Alespoň stokrát!", vyhrknul. A Ona na to reagovala rozkazem. "Jestli jsi to opravdu zkoušel tak mockrát... tak to opravdu nemá smysl... vyhoď truhličku i s klíčkem tady do kanálu před domem."

Ticho... šok... avšak místo pokory... z Tatrawadarsiho promluvila pýcha a hněv... pomyslel si *tak já to najust zkusím celkem stokrát určitě to nepůjde a pak to vyhodím. Tobě před očima a přede všemi a chci Tě vidět co na to budeš říkat pak...*. Vrátil se tedy do ložnice Mistrii a dál zkoušel odemknout truhličku s Jejími šperky... - tak za 300 000!

Zkoušel to ještě 79 krát... a pořád nic. To už bylo celkem 94 krát... Avšak při 80. pokusu si všimnul, že víčko truhličky je na miniaturních pantech... - a to jen přišroubovaných. Najít malý šroubováček ve skvěle zásobeném domě Mistrii a odšroubovat pantíčky bylo dílem pár minut... Tatrawadarsi odklopil víko, které drželo na visacím zámku místo na pantech... - ty byly odšroubovány.

Vyndal všechny šperky - měl jich plné dlaně a donesl je Mistrie. Ona se zeptala: "A kolikrát jsi to zkoušel tentokrát?". Tatrawadarsi už řekl pravdu: "Osmdesátkrát, Mistrio... až tehdy jsem si všimnul, že to může jít úplně jinak...". Mistria Tilliennina na to pravila: "Vidíš, a to ještě 5 pokusů zbývalo!".

Tatrawadarsi se s pokorou hluboce poklonil své duchovní Mistrie *už mne jenom překvapuje, že mne to nepřekvapuje... že musela celou dobu vědět kolikrát jsem to opravdu zkoušela vůbec...*, pomyslel si.

Vnímal, že dostal mohem důležitější lekci než ostatní... důležitější než o nepřipoutanosti... a nejspíš jednu z nejdůležitějších lekcí vůbec.

Má špatná volba?

Jedna má přítelkyně (ne žačka!) se totálně "zhulila". Ale totálně. Partner jí "dal kopačky", ve škole od 10 k 5 (doslova;), deprese...schylovalo se k sebevraždě!... A vtip byl, že její mamka věděla, že šla i za mnou - a narozdíl od jiných bodů jejího plánu si tento zapamatovala (jsem nezapomenutelný ;). Takže jsem to musel nějak řešit, nebo čelit průšvihu, že...

No a víš co mne, pitomce, napadlo? No jistě... - také se zhulit, dostat se na její komunikační hladinu a řešit to tam. Aby se nazabila (alespoň ne když je se mnou ;). Umíš si představit, co se začalo dít, když se uvolnila má kontrola - včetně té co mám nad svými paranormálními schopnostmi?

Nebudu Tě dál napínat... Dopadlo to tak, že jsem ji sice "vytáhnul z deprese" a skoro úplně vystřízlivěl a doprovodil domů, avšak sám jsem byl zralý na sebevraždu... Bez energie, citově vysátý, dezorientovaný, rozcitlivělý. A všichni okolo na tom byli ještě hůře - nemluvě o projevech dalších schopností... Jako třeba, že všichni viděli navzájem své "pravé podoby" (povahy), minulost a tak...

Pár týdnů jsem se musel městem doslova plížit, jelokož mne mnozí neměli rádi... Než se vzpamatovali a uvědomili si o co šlo...

Nyní bych to (doufám) vyřešil lépe...