V duchovní literatuře se často mluví o Světle, ale téměř nikde se nevysvětluje, co vlastně duchovní Světlo je. Mluví o něm křesťané, zejména v Novém zákoně, ale i východní filosofie.

Např. satva není v podstatě ničím jiným než Světlem, jak již samo slovo svou podobou napovídá

a satvická mysl je myslí plnou Světla, lépe řečeno ve stavu Světla. Světci jak východní tak západní jsou zobrazovány se Světlem kolem hlavy nebo dokonce kolem celého těla; i sám pojem světec obsahuje v sobě kořen slova světlo a svícení. Pravým světcem je pouze ten, kdo má duchovní Světlo, kterým svítí a to doslova, ovšem duchovně.

Co se za pojmem "Světlo" skrývá? Pomineme-li volně a spíše symbolické používaní tohoto termínu v literatuře, Světlem rozumíme zcela konkrétní duchovní entitu. Jakou?

Pomozme si osvědčeným pravidlem: "Jak nahoře, tak i dole" a vyjdeme z jeho obraceného znění: "Jak dole (v zevním světle) tak i nahoře (ve světe božském)". Světlo v zevním světle je nám nejvyšší známou formou energie a také nejdrahocennější. Sovětský fyzik Landau spočítal na podkladě ekvivalence hmoty a energie, že světlo; je nejdražší hmota na světě: jeden gram světla stojí

10 milionů korun, pokud vycházíme z jeho výrobní ceny. Jaká je cena světla v našem životě, poznáme nejlépe, když se nacházíme v úplné tmě, ať již dočasně nebo trvale.

Obdobně je tomu i se Světlem duchovním. Je nejvyšším projeveným a božským stavem šakti, tvůrčího aspektu Nejvyšší Skutečnosti. Kdo žije ve Světle, žije v projeveném Bohu. Božské světy, jimž se v bibli říká buď ráj či království nebeské, jsou světy světelné a ze světla. Kdo má Světlo, dosáhl stupně Světla, vidí a dokáže se orientovat ve světe duchovním jako ten, kdo vidí a je

ve světle zevním. Duchovní Světlo je nejvyšším stavem projevené božské energie, tedy moci

a proto jím také světci, mudrci a boholidé mohou činit a také činí zázraky. Světcem je pak ten,

kdo dosáhl v sobě a pro sebe duchovní Světlo a nikdo jiný. Světlo buď máme či nikoliv a jen ono rozhoduje, zda jsme světci, majitelé či účastníci Světla a zda jim i svítíme druhým. Kdo má nebo je vnitřně ztotožněn s duchovním Světlem, svítí jím i druhým na duchovní cestu, tak jako ten, kdo má světlo zevní, může jím sobě i druhým svítit na pozemskou cestu. Nelze proto z někoho rozhodnutím "udělat" světce; nanejvýš je možné jej za světce uznat, ale pokud tak činí lidé, kteří sami Světlo nemají, mohou se snadno mýlit. Mučednictví, dobročinnost a mravní život ještě z nikoho světce

nedělají. To činí pouze Světlo samo a každý je může a musí získat sám ze sebe duchovním úsilím.

GU je symbolem temnoty, RU představuje jasnou zář,

GU je výrazem proměny světa jevů přírodních,

RU znamená vznešenost Nejvyššího Vědomí.

s láskou jej opěvuji andělé, i andělé nebeští.

(Píseň o Mistrovi - verše 23 až 25)