Naskenováno ze stejnojmenné knihy (autoři: Joyce a Barry Vissel) a převedeno na text pomocí programu Recognita Plus 5.0.

Pro svého Mistra (satguru Tatrawadarsi), o kterém také je následující příběh, upravil:

swami Ganesa (více viz konec dokumentu)

XVIII.

Společná cesta srdce

Příběh

     Muž a žena šplhali čtyři hodiny na vysokou horu. Vyšli za úsvitu a mnohokrát se během dne jejich těla dožadovala odpočinku. Hodinu

za hodinou se vlekli stále vpřed s pevným rozhodnutím vykonat pokyny Mistra.

Řekl jim, že to bude vyšší iniciace do mystérii jejich společné lásky a to bylo i jejich největším přáním. Mnohokrát v minulosti se již velmi přiblížili pocitu své vzájemné jednoty a okusili extatickou blaženost mystického sňatku. Dnes by se mohlo naplnit jejich nejhlubší přání.

     Stále šplhali výš a výš na horu. Zem pokrytá alpskou květenou byla již dávno vystřídána holým kamením. Občas naráželi na uvolněné kusy skal a tu zase na veliké balvany, které bylo možno zdolat jen s velkým úsilím. Setkávali se s ostrými výčnělky skal, které vyžadovaly velikou pozornost při každém kroku. Byli by se mohli lépe vybavit, ale Mistr hovořil k jejich srdcím

a přikázal jim, aby si na tuto cestu nic nebrali s sebou - vše, co budou potřebovat, se jim dostane.

     Později dopoledne žena náhle uklouzla na povrchu zrádného kamene. Muž ji rychle uchopil za tuku a sám se chytil skály. Jejich kolena se začala chvět strachem a tak společně usedli.

I když ona málem přišla o život, byly to nyní jeho oči, v nichž se zračily pochybnosti. Pochopila jeho myšlenky, vzala jeho ruku do svých a začala jemně hovořit: "Můj milovaný,

i mně se někdy zdá naše počínání nerozumné, ale nesmíme zapomínat na Mistrova slova, ani ustávat v cestě, po které jsme již ušli takový kus, když chceme dosáhnout Cíle." Hluboce pohlédl do očí, které nade vše miloval, až v nich nakonec spatřil odraz svého skutečného já. Spatřila, jak se v jeho očích zažehla ona známá jiskřička,

když odpovídal: "Má milovaná, i teď poci»uji neviditelné ruce, které nám pomáhají

na každém kroku a ochraňují nás před zraněním."

Oba znovu získali víru a na rtech se jim objevil úsměv důvěry. Vstali, aby pokračovali v cestě.

     Ušli jen krátký kus cesty a nalézali se na náhorní plošině jednoho z nižších vrcholů hor.

Oba se v tichostí zastavili. Pocítili vnitřní vnuknutí, kterému se během řady let naučit důvěřovat. To bylo to místo! Pohlédli na sebe a věděli. Nebylo třeba slov. Rozhled byl krásný,

až se jim tajil dech. Dole pod nimi se rozkládalo údolí a za ním následoval řetěz hor,

který se táhl až k horizontu. Občas zavál silou vítr, ale slunce přitom hřálo a stálo nyní vysoko. Vůně, rozhled, šum větru a celá atmosféra oběma dodávala radosti a nadšení. Poklekli čelem

k sobě a v tichostí poděkovali Bohu za příležitost, kterou jim v tomto životě dal. Zavřeli oči

a v duchu před sebou viděli všechny ty neobyčejné události, které je dovedly právě v této době až na toto místo. Vzpomněli si na to, jak již mnohokrát vše téměř vzdali

- nejen v manželství, ale i v duchovním hledání. Viděli období nejhlubšího zoufalství, kdy se již zdálo, že se celý jejich život zhroutil.

     Tehdy také společně klečeli a ze svých srdcí se modlili a prosili Pána Vesmíru o pomoc. Tam na zemi v naprosté bezmocnosti se naučili

tu nejhlubší lekci pokory: že Bůh, duch lásky a moudrosti je jedinou existující silou. V tom okamžiku věděli, že jedině Bůh je ten, kdo koná, myslí

a miluje a že ve skutečnosti kromě Boha není jiné existence.

A vše, co jim bylo v tom okamžiku ponecháno, byl pocit nekonečné vděčnosti, která vyvěrala z jejich naladění na Vůli Boží. Dále pokračovali v meditaci

a vzpomněli si na další nádherný zážitek. Světlo v místnosti bylo stále jasnější. Všechny zvuky ustaly, jakoby někdo náhle zastavil gramofon. V místnosti se rozhostilo nadpozemské ticho. Světlo bylo již tak jasné, že všechny předměty zmizely. Zdaleka však nebylo oslepující,

bylo měkké a jemné a zdálo se, že je i fyzickou podstatou, která proniká jejich těle a naplňuje je radostí. Ze srdce ticha, ze zdroje záře, a stejně tak z nitra i zvnějšku jejich bytostí se ozval ten nejkrásnější hlas, který kdy slyšeli. Hlas nebyl ani mužský ani ženský a obsahoval nádherné tóny, které bylo možno slyšet i vidět. I když to bylo neobyčejné, cítili se oba

v pohodě, jakoby vše byl zcela přirozený chod věcí. To bylo první setkání s Mistrem. Hovořil

k nim s velikou moudrostí a láskou skrze jejich vlastní božskou podstatu. Odhalil jim účel jejich společného života a vše, čím budou muset projít a jak jim bude pomáhat. Řekl jim, že budou muset projít ur­čitými zkouškami a že budou muset prokázat svou nesobeckost. Když se jim to podaří, budou moci pomoci lidstvu dosáhnout mnohem vyššího stupně lásku. Zůstane jim však nablízku a bude jim pomáhat a povede je.

Na nich bude udržovat milující ticho tak, aby mohli slyšet jeho hlas, který bude shodný s jejich vlastní intuicí. Mistr jim to vše sdělil jen několika slovy. Když skončil, zvětšila se záře v místnosti tak, že se zdálo, že vše pohlcuje. Pak světlo opadlo a oba se s vděčností objali.

     Oba dále meditovali na hoře a ani si neuvědomovali, jak čas plyne. Vzpomínka na setkání

s Mistrem se k nim opět přiblížila. To tehdy byl začátek. Od té doby měli novou sílu a víru,

která byla nejvíce prověřována. Jedna zkouška následovala za druhou, jako by jim je předkládala neviditelná ruka.

     Pomalu a systematicky vycházely na povrch všechny jejich chyby a slabosti, aby je omyli svými slzami vděčnosti, osušili sluneční vřelostí pravé moudrostí a proměnili v sílu Božským Alchymistou. Každý rok se jim jevil jako celý život. Postupně se naučili důvěřovat onomu vnitřnímu hlasu, hlasu jejich Mistra. A tak se to konečně stalo,

pro někoho by to bylo dlouho, pro jiného jen mrknutí okem - žena i muž dostali poslední pokyny z hloubi svého nitra: zanechat své práce, peněz, majetku a všeho a odjet

na jistou vysokou horu, kde se jim má dostat vyššího zasvěcení. Nyní na vrcholu hory je jakási jemná síla nutila, aby hlouběji pohlédli do svého nitra. Aniž by věnovali pozornost vlnám energie, poddali se oba této výzvě. Zůstali tišší, jejich dech se zpomalil a nabyl jemného rytmu. Vědomí se přesunulo do nitra, daleko od všeho, co vnímaly jejich smysly, od vnějších pocitů

a myšlenek, dokonce i od své fyzické přítomnosti. Jemný mír Ducha je odnesl mnohem dále, než se kdy dostali. Začaly se jim otevírat scenérie nadpozemské krásy.

I když od sebe byli odděleni, setkali se v místě, které vypadalo jaký zahrada, s květy a keři,

jež vzduch sytily vání slávy. Před nimi bylo jezírko neplněné spíše jiskřivým tekutým světlem

než vodou. Na protější straně stála bytost, jejíž jas převyšoval záři jezírka. Muž i žena,

i když dočasně oddělení, oba sdíleli stejnou vizi. Oba současně poznali, že to byl jejich Mistr, jejich učitel a vůdce. Oba cítil, že je objímá láska této bytosti, která se zdála být všeláskou.

Oba rovněž cítili, že objímají veškeré bytí a že Mistr, zahrada a celý vesmír v nich pulsuje. Potom se v nitru každého z nich rozvibroval zázračný hlas: Pocítili jste, kde Jsem

a přiblížili jste se ke Mně každý zvláš». Nyní ke Mně přijďte společně. Mějte odvahu.

     Zahrada se rozplynula a oba opět pocítili svá těla a vědomí. Slunce minulo již svůj zenit

a vítr silně vál. Otevřeli oči, pohlédli na sebe a věděli, co společně sdíleli. Věděli,

že by se mohli navrátit do oné nebeské zahrady a do onoho stavu jako pár, ale jak?

Podali si ruce, hluboce si pohlédli do očí a jejich dech se zharmonizoval v jeden společný dech. Že jsme zde a nejsme zde? A proč cen pohyb? Zdálo se, že se hora pod nimi pohybuje, ozývalo se hluboké dunění. Stalo se něco zvláštního. Proč je ten prázdný pocit uvnitř - pocit toho, a hřmot. Ne, bylo to spíše sténání a vypadalo to, že je to lidský nářek.

     Opět na sebe pohlédli a tvář milovaného partnera se zdála být jiná. Ústa, vlasy, nos

a dokonce i oči dostávali zvířecí vzezření.

Bylo to jejich vzájemné promítnutí, nebo se to doopravdy stalo? Oba věděli, že by měli důvěřovat a dovolit, aby se stalo to, co má být, přesto všechno v nich narůstal strach.

Tvář ženy se nyní stala tváří divoké šelmy s šílenýma probodávajícíma očima. Muž pocítil strach jako nikdy předtím. Jaká to byla démonická síla? Začal zavírat oči, ale oči se nezavíraly. Zůstávaly otevřené a jakoby ztuhlé. Zdálo se že je ochromen. Sténaní ale bylo stále silnější

a měnilo se v ohlušující úpění, avšak za hranici zvuků. Ze vzdáleného místa muž slušel slabý

a opakující se hlas. Zpočátku byl velice nezřetelný, ale stával se jasnějším: "Odvahu... Odvahu... ODVAHU..." Zachytil se toho slova a znovu se mu dostalo sil. Modlil se a prosil o odvahu. Celá jeho bytost vztáhla ruce a přijala odvahu, jakoby to konečně přijal dar, který v minulosti mnohokrát odmítal. Nyní měl tento dar a mohl milovat tuto ohyzdnou tvář jako další projev Boží tvorby. Pomalu se tvář začala vlnit a měnit zpět ve tvář jeho milované. Mírem naplněný klid zahalil jeho duši a celou horu. Upřeně hleděl na svou milovanou a poznal, že i ona prošla zkouškou a překonala stejný strach. Společně se naučili vážit si síly svých zvířecích podstat i instinktivních sil v duši mužů a žen, kterým vládne strach ze smrti

a které zabíjejí pro přežití a mohou být překonány silou lásky.

     Vítr se nyní změnil v jemný vánek a oba přivítali hřejivé slunce. Žena se v tichu modlila

ke vše milujícímu Duchu, aby ji sjednotil s jejím pozemským milencem. Vzpomínka na Mistra,

který stál u jezírka světla v Nebeské zahradě byla vypálena v její duši. Rozuměla jeho slovům:

Pocítili jste, kdo Jsem a přiblížili jste se ke mně každý zvláš». Hluboce chápala podmínku nebeské blaženosti. Nyní ke Mně přijďte společně, přijďte ke Mně společně.

Mějte odvahu.

      Potřebovala zharmonizovat celou svou bytost se svým pozemským milencem,

aby se mohla opravdové sjednotit se svým Nebeským Milencem. Rozhodla se. Hluboce pohlédla do Tváře, která jí teď byla bližší než cokoli jiného. Byl to krásný pohled na něj

- pohlížel na ni s velkou láskou. Cítila, jakoby ji jeho oči laskaly těmi nejněžnějšími doteky

a vzbuzovaly v ní vlny touhy. Její tělo oživovalo překvapivě sladkými polity. Nějaká magnetická síla přitahovala její oči k jeho rtům. Nikdy nevypadal tak přitažlivě. Zdálo se, že neviditelné vlny blaženosti kanou z jeho rtů do všech částí jejího těla a zaplavují ji extatickými pocity. Všimla si, že je nahý... a ona také. Kdy se svlékli? Dívala se na jeho tělo živé a pulsující přitažlivosti

a vzpomněla si na ty nejsladší chvíle sexuálního spojení, když jejich těla spolu tančila jako jedno tělo v posvátném rytmu, který znají pouze milenci.Zdálo se, že přítomnost Boží

a Mistrova je někde tady velice blízko. Náhle pocítila stud a vinu tak, jakoby její nahota a touha buly něco špatného. Ale milující přítomnost byla blízko, jako by ji chtěla ujistit, že nic ve vesmíru není špatné samo o sobě... že jen naše mysl to činí špatným. Stud a vina jsou jen podmínkami lidské mysli, které se dějí v oddělenosti od mysli tvůrčí.

Opět se uvolnila. Podmanivá přitažlivost jeho rtů ji překonávala. Vlny energie přitahovaly jejich rty. Poddali se té síle a jejich rty se setkaly. Její tělo jakoby vzrušením explodovalo.

Dosud nikdy nezažila takový polibek! Dosud niky nepocítila ve svém těle tolik radosti.

Zdálo se, že mocné síly se jí zmocňují, cítila, jak se její vědomí ztrácí. Uprostřed intenzívní rozkoše vnímala, jak lapá po dechu. Pronikavá vůně ji dusila. Opět lapala po dechu a přesto byla bezmocně zmítána obrovskou energií. Cítila, že její tělo je jako veliká planeta vířící prostorem... avšak kam? Vyděšeně, se slzami na tváři, žádala svého milovaného o pomoc, když ji jakási neviditelná síla zastavila. Celým svým srdcem volala k Bohu, svému Nebeskému Otci a k Nebeské Matce. Pak se ji začal vracet dech a její mysl se počínala vyjasňovat. Postupně se její srdce naplňovalo touhou po Bohu, po něčem, co je víc než fyzická láska. Vypadalo to, že ohromující síly v jejím těle se začaly měnit; ne že by mizely,

ale spíš se zjemňovaly a rozšiřovaly. se směrem ven. Pak pochopila.
     Připustila, aby její moha po nebeském stavu zůstala zaměřena pouze na její tělo,

které pak jednalo svým vlastním vědomím. Její vášeň a dokonce i sexuální ptání naplnilo každičkou částečku jejího těla, mysli a srdce touhou po Jediném Duchu. To bylo tajemství transmutace sexuální energie - toho, jak je možné ji produchovnit. Spatřila světlo

v očích svého drahého a uvědomila si, že i on pochopil zkoušku, kterou nyní oba prošli.

Stále byli na hole a povšimli si, jak se slunce sklání k horizontu a stíny se prodlužují.

Ticho a klid se rozhostilo na hoře, jakoby i sama hora procházela velkou iniciační zkouškou. Muž i žena obráceni k sobě dosud klečeli na skalnatém výstupku. Hodiny již byli bez jídla

a vody, a přesto se cítili odpočatí s silní. Nevěděli, co vše je ještě čeká, pokračovali

v modlitbě a meditaci a prosili Boha o sílu a odvahu. Po chvilce začali poci»ovat příznaky přítomnosti Mistra. Ve vyzařování jeho lásky a moudrosti zcela zapomněli sami na sebe.

Náhle se jim zdálo, že jsou povznášeni a vedeni neviditelnou a vřelou ochraňující přítomností. Oba pocítili k tomu Jedinému, který byl ztělesněním nesobeckosti a který je vždy ochraňoval, hlubokou vděčnost a úctu.

     Vzduch kolem nich vířil a měnil se. Rozhled se pozvolna otevíral. Instinktivně pocítili,

že přechází do toho, co mohla být jejich budoucnost. Vše se stávalo stále skutečnější.

Jejich vědomí plně vstupovalo do okolí, jakoby sklouzávali do živého snu. Přišel čas přechodu, cítili, jak se blíží veliká zkouška a tak v modlitbě prosili o pomoc...

     Zjistili, že se nalézají v jakési místnosti nebo hale, kolem nich bylo mnoho lidí, kteří na ně všichni hleděli a žádali od nich inspiraci a vedení. Oba střídavě odívali věčnou moudrost

do slov, které s sebou nesla uzdravující přítomnost k těm, kteří naslouchali. Oba si byli vědomi působivosti svých slov. Někteří lidé plakali, jiní se zářivě usmívali a někteří k ním vzhlíželi v úctě.

Když to zpozorovali, odhalili skutečnost, že mezi nimi není rozdílu, že dva lidé, kterými Bůh promlouvá jsou stejní jako ti, kletě Bůh použí­vá, aby jimi naslouchal. Pouze Boha, zdroje všeho bytí je třeba uctívat. Dny se měnily v týdny a týdny v měsíce.
     Oba pokračovali ve výuce uzdravování a inspirování. I když se často modlili, aby zůstali pokornými, jemné změny je začaly překonávat. Ve svém upřímném přání sloužit si vždy všímali potřeb lidí kolem. Nyní však zcela nepostřehnutelně začali vyplňovat spíše potřeby jednotlivců,

než aby sledovali ten Neosobni Hlas v sobě. Nejdříve to bylo vše velice jemné,

nebo» jednotlivci, kterým pomáhali, se cítili mnohem š»astnější než ti, se kterými jednali podle pokynů neosobní lásky a pravdy. Tato změna také začala přitahovat více lidí. I když to bylo jakoby náznakem, začala se odehrávat další změna. Postupně začali vnímat sami sebe

jako by byli odlišní, nebo dokonce i mimořádní. Jejich celé vědomí se postupné přesunulo

z nitra do vnějšího světa. Jejich slova již nenesla sílu a kouzlo. Postupně jejich následovníci jeden po drahém začali poci»ovat odcizenost. Oba partneři se mezi sebou dokonce začali přít. Ztráceli harmonii. Jednou večer ve vzácném okamžiku, kdy byli všem vzdáleni, začali poci»ovat, že je zde něco chybného. Odhodili falešnou pýchu, která vstoupila

do jejich života a dovolili si poci»ovat smutek. Uvědomili si, že přestali vzpínat ruce k sobě navzájem a že téměř již nekomunikovali. Neviditelná stavidla se otevřela a oni spatřili svou velikou chybu. V slzách prohlédli, jak zneužívali božské síly a jako jednotlivci si přivlastnili zásluhu na Boží práci. Působili jako průliv lásky, avšak zapomněli na původ oné lásky. Flétny naslouchaly sladké hudbě a zapomněly na toho Jediného, jehož rty tak jemně vyluzovaly melodii. Cítili sítu a moc slávy, avšak současně svou prázdnotu a bezvýznamnost.

Jakoby to bylo poprvé, poznali smysl práce Nebeské Matky a Otce a význam toho,

aby bez zbytečných otázek sledovali vnitřní vedení bez ohledu na osobní důsledky, a» již vlastní nebo druhých. S vděčností pocítili, jakoby stáli na okraji okamžitého odhalení. Nikdy si plné neuvědomili, co to je pravdivá pokora. Slova "Nikoli má vůle, ale Tvá, ó Pane." hluboce vibrovala v jejich srdcích a stala se neoddělitelnou částí jejich bytosti. S tím přišla i dosud nepoznaná svoboda. Nezáleželo na tom, zda učí pomocí slov velké množství lidí

anebo svým bytím stromy a květiny. To, co dělali ve světě nebylo již tak důležitě

jako kým byli nebo co učinili a konali. To byla ta nejdůležitější iniciace. Oba si dlouze

a hluboce pohlíželi vzájemně do očí. Již to nebyly oči jiné osoby. Již to nebyli dva lidé.

Z dokonalé pokory se zrodila dokonalá láska a z této lásky vyrostla Jednota. Pocitem,

který objímal všechny pocity a navíc je překračoval, tak hleděla Boží Přítomnost na sebe samu.

     Nějakou dobu byli oba pohrouženi v tomto stavu: Pak si uvědomili, že jsou zpět na hoře

v záři duhových barev západu slunce. Opět s nimi byla přítomnost Mistra. V tomto magickém okamžiku dne, kdy se zdá, že celá příroda odhaluje posvátný mír Boží Přítomnosti, byla opět mezi nimi ona bytost světla, ten služebník všech služebníků. Tentokrát jeho přítomnost byla ohromná a jeho síla a láska ohromující. Jeho krásný hlas zazněl v obou jejich srdcích:

Tři zkoušky, ve kterých jste dnes na této hoře obstáli představují tři nižší psychická centra bytosti. Prokázali jste svou oddanost službě Bohu. Kdyby byl

i jen při jediné z těchto zkoušek ve vás zůstal jen zlomek sobeckosti, zajisté byste nebyli uspěli. Jen málo párů volí cestu, kterou jste si vy společně zvolili a jen velmi málo z nich se naučí radosti sebeobětování. Většina dvojic si přeje blaženost společné cesty srdce, extázi sjednocení, avšak vy dva jste šli hlouběji. Patříte mezi malou hrstku, která se vzdala rozkoše smyslů, aby mohla sloužit lidstvu. A přesto to, čeho jste

se vzdali, to nyní máte. Naučíte-li se dokonalé pokoře, pak váš vztah dosáhne jednoty, kterou nyní poci»ujete. Tajemství, které jste oba ve svých srdcích znali, ale museli jste je hlouběji prožít, byla služba, která si neklade podmínek - dávání sebe sama

bez nároku na odměny nebo uznání. Je to stejné jako láska, která si neklade podmínek, nebo» láska je služba a služba je láska.

     Zkušenosti, kterými jste dnes prošli, byly výtvory vašich vlastních myslí

a pocitů, ale proto nebyly o nic méně skutečné. Pochopte, že nikdy vás nemůže zkoušet žádná vnější síla nebo okolnosti. Všechny iniciace duše jsou doménou Přítomnosti Boží v nás. Tyto zkoušky slouží pro náš rozvoj a přicházejí pouze tehdy, jsme-li připraveni.

     Dnešní úspěšné završení dvou zkoušek prokázalo vaši připravenost pro třetí zkoušku, kterou dokáže projít jen málo párů. Jak můžete vnímat, samotná zem kolem vás se vzrušeně chvěje radostí a štěstím, nebo» je to služba, dar lásky, který je možno dát pouze tehdy, když pozemská žena a muž začnou žít a cítit jako jediná bytost.

     Vy dva jste jeden druhému vzájemným odrazem a je to Jediný Bůh, který je zamaskován ve dvou tělech, dvou myslích, dvou srdcích, která se vzájemně doplňují. Nyní, když znáte ono tajemství a budete žít svůj život prostě a pokorně, bude vaše vnitřní radost mnohé inspirovat. Vaše láska a oddanost Velikému Duchu, který je

ve vás, bude v tichosti uzdravovat hořkost a záš» v srdcích těch,

se kterými se setkáte. A v pravdě vaše vlastní bytí a mistrovství jako pozemského páru bude mít hluboký vliv na vibrace samotné země. A vy, mé drahé děti, si toho

ani nevšimnete, tolik budete ponořeni do radostné služby na Božím Plánu.

     Vaše sjednocení na pozemské úrovni vás sjednotilo s Nebeskou Láskou.

Jste nyní neoddělitelní. Mír s vámi.

     Pár povstal. Poslední zážehy slunce vrhaly na horu jemné

fialově-purpurové světlo, barvu nadlidské lásky. Když odcházeli z hory, pozorovali měsíc v úplňku, jak se vynořuje ze zářivě oslňující bílé aury

na horizontu, jakoby vzdálené kopce rodily tuto kouli světa. Jejich srdce překypovalo vděčností. Vzali se za ruce a připravili se na cestu.

V tom okamžiku věděli, že se právě rodí i jejich osud a jako zářící měsíc jim bude osvětlovat každý krok na cestě z hory i každý další krok
v životě.

Ve spojení dvou milujících srdcí je Jednota Boží.

duchovní UčitelHAZRAT INAYAT KHAN, místopředseda Lóže bílého orla

Doplnění:

     Lóže bílého orla (White eagle lodge) je nezávislou a konfesijně nestrannou křes»anskou církví, která byla založena v r. 1936 a svou publikační a osvětovou činností šíří učení Bílého orla.

Hlásá nauku o smyslu života na zemi službou a životem v harmonii s celým bratrstvím života.

Hlavní sídlo má v Anglii. Jako příklad další knihy související s touto společností je nejlepší uvést knihu "Klidná mysl", kterou vydalo nakladatelství Aquamarin v r. 1992.

Též viz http://www.whiteagle.org/index.htm

     S touto lóží spolupracuje DMDU od 17. 2. 1996, přičemž hlavní představitel DMDU

z výše uvedeného příběhu...

     Kontakt na autory zmíněné knihy je: The shared heart foundation. P. O. BOX 2140, Aptos, California 95001, 1-800-766-0629 (místně 408-684-2299).

Doplnil:

sri swami Ganesa ayur deve

('Vznešený', 'Světec, Učitel Jógy', " 'Bůh se sloní

hlavou'...", 'dobrý' 'archanděl')

Občanským jménem: s. Miroslav Lorenc, Claudiusova 680 / II, Jindřichův Hradec (377 01).

Viz http://DMDU.webpark.cz a http://DUCHOVNI.webpark.cz a o Mistrovi

viz http://DMDU.webpark.cz/info/Mistr.htm