Lijány

* * *

         Jednou o prázdninách žák Tatrawadarsi  šel navštívit svou duchovní Mistriu o víkendu u Ní doma, jako obvykle. Najedli se, povídali si a cvičili. "Nic neobvyklého se už nestane", pomyslel si Tatrawadarsi když se chystal k odchodu. Teď však nakoukl do zadní místnosti, kam Mistria pro něco šla a zůstal chvilku zírat než se vzpamatoval...

         Lijány od okna byly vyrostlé přes stůl a dál do místnosti, až na postel u zdi. Bez rozmýšlení našel někde kus provazu, šel k nim a opatrně je vzal a přidělal k dolnímu kraji okna. Za týden byl opět na návštěvě. Tentokrát se šel raději rovnou podívat na lijány.....

         Už zase! Zůstaly přidělané jak je dal a k tomu vyrostly zas přes stůl až na postel. Říkal si: "No to je děs! Co krucinál ty kytky blbnou?" a přidrátoval nově narostlé šlahouny kusem drátu zase k oknu. Další týden se zase podívá na lijány, ze zvědavosti a .... šok! Lijány narostly opět přes stůl až na postel! "To snad ne! Už ZASE. Jakto??", myslí si. Přidrátoval je ještě pevněji - už jich tam byl na okně pěkně velký svazek.

         Čtvrtý týden. Tatrawadarsi pro samé plnění úkolů své Mistrii, s nadšením a duchovní Láskou k Ní, úplně zapomněl na lijány, takže když je pak uviděl... ŠOK MAXIMÁLNÍ!!!

         "COŽE? No mě z toho snad... já se asi zblázním!!! Aaaaaaaaa !". Už to nevydržel a šel hned za Mistriou a zeptal se: "Mistrio, prosím Tě, co toooo - tam ty kytky blbnou??? Jak to že pořád rostou tam do toho tmavýho kouta !? Můžeš mi to prosím vysvětlit?".

         Mistria svým zvonivým hláskem Slavičí-Bohyně povídá: "Kytičky přeci rostou vždy ke světlu, ne? A na té posteli spávám přeci Já! :-)", usmála se Mistria Slavičice.

* * *





pro Jeho(tzn.Boží) Milost satguru Tatrawadarsi sepsal žák Sanate