Nejvnitřnější
rozkaz
satguru Tatrawadarsi (podle přednášek souvisejících s tématikou autorit a příkazů - a to hlavně duchovních)
Co je Nejvnitřnější? Naše pravé JÁ, naše Skutečná podstata - Absolutní. Jakožto Bůh je Stvořitelem VŠEHOmíra, jakožto Láska je Nejvyšší Silou, je veškerým Věděním a nejdokonalejším Bohatstvím. Z tohoto Zdroje přichází inspirace, schopnost sebeuvědomění a milování... Co je rozkaz? Co je dáno k vykonání, co je třeba a co bychom chtěli. To, pro co jsme se sami ROZHODLI - poručili sami sobě. Avšak, kdo si umí poručit a kdo se umí poslechnout? Umění poroučet - i ostatním - vyžaduje umět poslouchat - i ostatní. Rozkazy mohou mít též formu instrukcí, zákonů a pravidel. Jsou tu v našem vlastním zájmu - ukazují nám, čím se řídit, aby bylo všechno v pořádku... Co je Nejvnitřnější rozkaz? Naše svobodná Vůle. Naše Božská schopnost tvořit, řídit, ničit... Vnitřní hlas, svědomí, když přijímáme jeho sdělení a řídíme se jimi. Naše nejhlubší intuice. Vnitřní Mistr...
Na můj Nejvnitřnější rozkaz, meditujme na TO, přijímajíce sdělení o Cestě ke spojení s Bohem sídlícím v Nejvnitřnějším místě našich psychických světů, ve středu našich osobností. TAK SE STANIŽ!
VADŽRA GURU MANTRA AUM áh hům vadžra guru padma siddhi hům. (Vzývám Tě diamantově dokonalý Mistře, dej mi skrze své požehnání obyčejné schopnosti a i schopnost Nejvyšší).
Někdo vnímá sebeVĚDOMÍ jako pýchu - a to i u duchovního Mistra, nebo SE BOJÍ STÁT ŽÁKEM, ABY NEZTRATIL SVOU SVOBODU. To je odrazem jeho vlastního sebepodceňování a nechápání nezcizitelnosti svobodné vůle.
Uvedu příklad: Nebál bych se vstoupit ani třeba do nacistické armády, protože ve chvíli, kdy by po mně (a mých lidech:) nadřízený chtěl cokoli, co bych(om) vyhodnotil(i) jako nesprávné, jednoduše bych(om) to odmítl(i) učinit. A to na základě toho, že nešlo o právoplatný (oprávněný) rozkaz. "Cože pane? Neslyšel jsem dobře! Žádný člověk, natož (z)odpovědný velitel by přeci nemohl ani pomyslet na zplynování civilistů! Očekávám Vaše vojenské rozkazy, v případě dalšího nedorozumění prosím předem o vysvětlení, děkuji pane!".
A podobně, žákům nic nebrání, aby sami zkoumali, ptali se a v případě nedorozumění chtěli vysvětlení Mistrových rozkazů. "Pane lektore, můžete mi prosím říci PROČ SE NESMÍ ZASTAVIT AUTO NA MOSTĚ?". Jistě, nejspíš jen opravdoví Osvícení - duchovní Mistři budou mít i víc trpělivosti a schopnosti učit, než měl můj lektor v autoškole... Při střetu s někým, kdo se tak neprojeví, je lepší stáhnout se, odstoupit (ne ustupovat mu!), protože se v nejlepším případě jedná o šarlatána - v nejhorším o vědomého služebníka Temnoty...
Kdokoli může provést inspekci mé armády a získat tak důkazy, že já a
ani ostatní, kdož jsou se mnou, s ničím takovým nemáme nic společného. Proč leckdo, kdo se zajímá o duchovní záležitosti, říká "Odmítám (bojím se) přijmout Mistra, protože (se bojím, že) bych ztratil svobodu" či podobně?! Protože má problém s přijímáním autorit! A zapomíná, že kdo se chce učit (a časem sám být autorita - poroučet), ten musí nejprve poslouchat... Co je podstatné, je, že každý nese odpovědnost za své činy, slova a i myšlenky - každý odpovídá i za vlivy, o nichž neví - i za ty co "jen" přijímá či toleruje. A neznalost (zákona) neomlouvá. Dovolit zločin, jemuž šlo zabránit, je defakto spoluvina. Přijetím Mistra dojde spíše k získání svobody - nové znalosti, možnosti, objasnění zákonů, výcvik - a s tím související rozkazy. Jistě, že bez pozitivního přístupu - důvěra - to nebude moci jaksepatří fungovat. Avšak důvěra není totéž co víra - natož "slepá". Je v zájmu Mistra (jeho role) nepřicházet o žáky, čili při jejich nesouhlasu či nepochopení rozkazů vysvětlit, odvolat, nebo nechat na důvěře žáka přístup: "Zkoušej dělat, co jsem rozkázal a prověřuj, co se bude dít - a pak se podle toho budeš moci zařídit...". Jednoduché, že? Pokud stojíš o duchovní učení - tak JEN TAKTO TO FUNGUJE. Mistr může i velmi otevřeně a aktivně NABÍZET SVOU AUTORITU - s tím, že NABÍZÍ SLUŽBU - výuku, výcvik - a to se bez autority neobejde. Ačkoli i osobní - přátelský - vztah je velmi vhodný (zvyšuje účinnost komunikace, rozvoje...), tak přílišné "přítelíčkování" je spíš na škodu... Zákony Vesmíru jsou přirozené a logické, jsou naprosto dokonalé. Řídí se jimi galaxie, hvězdy i naše planeta a tedy i příroda na ní. Zákony stanovené omezenými bytostmi jako jsou zvířata (zákony smečky) a hlavně lidé (zákony států) jsou velmi nedokonalé, často nelogické a tedy nesprávné. Avšak i tak by měly být (do změny) respektovány - komu vadí, nechť změní své působiště, nebo ať se alespoň podílí na změnách (k lepšímu...). Na druhou stranu, pokud je možné jednat jak je potřeba (či jak se chce) aniž by to bylo proti zákonu (ačkoli to může být na hranici), je to řešení - záleží na etice (svědomí) - hlavně na smyslu pro situaci. Jako konkrétní příklad omezenosti (a nepřirozenosti) lidských zákonů uvádím PLNOLETOST - v ČR od 18-ti let, v USDA od 21 a v Indii od 12-ti... Fakt je, že dospělý je člověk FYZICKY ve chvíli, kdy dosáhne plodného věku (může mít potomka) a psychicky ve chvíli, kdy (alespoň) si uvědomí, že by se měl učit (rozvíjet) protože chce (místo přístupu "MUSÍM chodit do školy"). Smyslem života - smyslem existence vůbec všeho je ROZVOJ. A kdo si to neuvědomuje, či si nechce přiznat ODPOVĚDNOST s tím související, právem není Zasvěcenými považován za psychicky (natož duchovně) dospělého jedince. Takže odpovědnost trestní (občanskou) by měl člověk mít od fyzického dospění - a je úkol rodičů, učitelů a vůbec společnosti na to každého zavčas připravit. A práva (moc) jako volit, ovlivňovat zákony a podobně by měl mít člověk až od chvíle, kdy prokáže svou (alespoň) psychickou dospělost. Tolik přirozenost... Každopádně jak zákonodárci, tak ti co chtějí jednat na hranici i lidských zákonů a hlavně ti, kteří chtějí jednat na úrovni Vesmírných Zákonů, by měli věnovat pozornost nejvyšším zákonům - dokonalým, Božským Zákonům Vesmíru. Do této oblasti patří i Principy (Nejvyšší řídící síly Vesmíru) - viz Vesmírná dynamika (příloha ze semináře o duši).
Cokoli existuje jen ve vztahu k tomu, co to není. Jak je psáno v jedné z prvních lekcí udílených žákům - v lekci o třech základních funkcích pro vykonání čehokoli... - je zapotřebí představa (přesná vize, vnitřní plán), jako druhá funkce pak soustředění - okolo oné představy (sou-), do její podstaty (-střed-) a na její provedení (-dění)...) a nakonec je zapotřebí vůle - nestačí jen si to přát, je třeba být naprosto odhodlán. Ačkoli připoutanost skrytá ve slově "chci" není správná (je EGOistická), slovo "chtěl bych" je sice výborné, avšak pro účel převedení představy do skutečnosti nestačí. Tím slovem, co už stačí, je příkaz - jestliže chceme to učinit, MUSÍME se dle toho zařídit. Je to TŘEBA... Budiž to (námi / mnou) učiněno! Podobně jako u soustředění nestačí na to jen (po)myslet, avšak je potřeba tomu věnovat plnou pozornost a nakonec ani u představy nestačí sen za bílého dne či vzdušný zámek, avšak to, o co jde je pochopitelný, promyšlený plán. Ať už to probíráme z jedné či druhé strany - pořád jde o to Vnitřní. A pořád jde o ten rozkaz. Zvednout se a začít pracovat na té představě se soustředěním na ni a s vůlí ji přenést do skutečnosti. Aby to bylo nanejvýš účinné, je zapotřebí dosáhnout sebeuvědomění - jasné poznání pro přesné umění představ, je třeba najít svou pravou Podstatu - své pravé JÁ, svůj Nejvnitřnější střed ve vnitřním světě a nakonec je třeba spojit omezenou vůli povahy - chtění / nechtění s vůlí Nejvyšší. S vůlí, v níž, kdo byť jen věří, víra jeho ho zachrání.
Buď Vůle TA na nebi i na zemi! Je pět stupňů vůle, respektive je to Síla Přání - od podvědomé sympatie (touhy) po Nejvyšší Rozkaz. 1. je zmíněná sympatie - touha, mnohdy nevědomá, nicméně právě tím vlivnější... 2. je chtění, chuť, choutka... 3. je standardní PŘÁNÍ. 4. je modlitba - zvláště úpěnlivá a (nebo) trvalé, opakované a vědomě posilované přání. 5 je Nevyšší(ne jen Nejvnitřnější) rozkaz - např. "Vstaň a choď!" jako NEVYHNUTELNÝ ROZKAZ mrtvému - zatímco Nejvnitřnější rozkaz může sloužit i k nižším úrovním instrukcí... Mnoho osob má problémy s přijímáním autorit... Například na nabídku duchovního Učení pod vedením Mistra reagují alá: "Mám svůj rozum a nebudu se nikomu podřizovat...". Není divu, že pak mají problémy v zaměstnání či v rodině, nebo dokonce v obou oblastech... Na druhou stranu "obhajoba" mnoha nacistických válečných zločinců alá: "Jsem nevinen, protože jsem jen poslouchal rozkazy" je zase druhým extrémem a vzhledem k němu není divu, že existuje první (pubertální) extrém. Takže, jak je to správně? Zlatá střední cesta! Poslouchat rozkazy autorit dokud jsou "v pořádku" vzhledem k situaci průběžně vyhodnocované vlastním rozumem. To také znamená nasazení všímavosti, takže je to spousta myšlení - a myšlení "bolí", pročež líní či podobně zaslepení reagují raději odmítáním, shazováním až napadáním autorit, než aby se namáhali jim alespoň porozumět...
Kéž Tě líbá Múza, chceš-li... Říkáme, "dostal jsem nápad" - od koho však?! Nápady, umění i vynálezy vychází z inspirace - je to další vnitřní funkce, je podobná představě, avšak přichází i první i bez pozvání. Je jako nečekaný polibek, jako nehmotný polibek Múzy. Avšak tím, kdo Múzy posílá, tím kdo inspirací dává nám nové představy je kdo? Musí to být ta nejbarvitější bytost vůbec, že? Ano, je to ta Nejvyšší Bytost. Inspirace přichází od Boha v našem nitru - od našeho pravého JÁ. Jen na nás pak záleží, co s tím či oním darovaným nápadem uděláme. Bůh nám nechce přikazovat - jinak by nám nedal svobodnou vůli, která sama je schopná přikazovat. Mnoho osob by však přikazovat chtělo - každá bytost touží po štěstí - ať už si pod tím slovem představujeme cokoli, každý touží něco znamenat, něco MOCI. Ve všem živém je čistá touha tvořit věci (plodit život), udržovat i ničit - dělat to co dělá Bůh. A lidé to dělají - byť na nízkých úrovních a v rámci omezených možností. Bůh by chtěl aby lidé vše dělali správně a aby byli s Ním - na jeho Nejvyšší úrovni a sdíleli Jeho neomezené možnosti. Pro člověka JE MOŽNÉ TOHO DOSÁHNOUT. Znamená to uvědomit si, co je pro to potřeba - přijmout ony podmínky jakožto zákony říkající co a jak (ne)dělat v našem vlastním zájmu... Ve vlastním zájmu by každý měl podřídit své sobecké ego a chtění tomu, co je zapotřebí v Absolutním měřítku. To znamená také poznat, co je oprávněný (autoritativní) rozkaz a naučit se jej dobrovolně, promyšleně a v případě potřeby i nad jeho rámec plnit. A hlavní je poznat, co je Nejvnitřnější a mít to na vědomí i při žití v hmotném světě, kde je vnímání a konání většinou i správné provádět povrchně, případně to ani jinak nejde. Prach naše těla jsou a v prach se obrátí - na čem záleží? Ve vztahu k Jednomu Celku, jehož částmi všechno a všichni jsou, je třeba přijímat každý Nejvnitřnější rozkaz. Přirozeně a stále, nezapomenout o co (nám) jde. Co by dělala Láska? / Would you like to be as DOG or as the GOD? = Chtěl by jsi být jako pes anebo jako Bůh? /
Cokoli stává se dobrým či špatným jen užitím ve vztahu k tomu, o co jde. Podvědomí je plné instinktů, pudů, tužeb a strachů. Je plné zvířecích kvalit. Na tom však není nic špatného. Pokud to ovládneš, otevře se Ti nová úroveň možností. Uvědomění se je jako ledovec - většina je pod vodou - mimo vědomí. Cokoli kdokoli zapomenul - to nezmizelo, jen to "propadlo" do podvědomí. Takto se do dítěte zaznamenává, co mu bude v dospělosti vadit a co se mu bude líbit. Různé konvence, zábrany či až poruchy - to vše může být překonáno otevřením, očištěním a ovládnutím podvědomí. To dá kontrolu nad sympatiemi a antipatiemi, nad chutěmi i tužbami. Taková osoba řídí své energie podvědomí - dokáže například energii (i sexuální) vášně používat pro umění či sport - ačkoli toto dokáže i kdo podvědomí neřídí, pokud o to hodně stojí a snaží se. Takže vidíš, není na tom nic nenormálního, ba naopak... Naše vědomí je tedy omezené, jak už bylo uvedeno... Mnozí jej však omezují navíc i "uměle" - "klapkami na očích", netolerancí či lhostejností... Jiní se naopak snaží o rozvoj - o moudrost, jenž je harmonickým spojením rozumu a citu. Máme však i nadvědomí, v němž sídlí i svědomí - a jím promlouvá Bůh... To je pro většinu také mimo vědomí, ba dokonce mimo schopnost či ochotu si alespoň představit že TO vůbec je, natož k čemu to má sloužit. Je to jako most přes propast zapomnění a rozdílů, co iluzorně vzdalují od vlastní pravé Podstaty, od Nejvnitřnějšího Božství. Kdekdo hledá štěstí v kdečem. Jen ve svém Nejvnitřnějším ne. A právě tam je. Je tam připravena síla, která dokáže cokoli. Čeká tam moc mít k dispozici Nejvyšší Rozkaz.
V dnešní době je běžné lhaní, kradení a ubližování. Mnozí si dokonce myslí, že toto běžné je normální. Naopak je vzácné snažit se o pozitivní rozvoj - o poznání duše, o žití podle Vesmírných Zákonů, o spojení s Bohem. Mnozí si dokonce myslí, že to je nenormální. Ve skutečnosti je to naopak, jak (už) doufám chápeš. Není normální to, co je v současnosti běžné a naopak je úplně normální co bylo uvedeno jako (jen) neobvyklé...
Pramen neomezené Inspirace - veškerá krása a absolutní pestrost, Zdroj všeho je určen pro nás. Smyslem jeho existence a i bytí všeho je Služba a Láska. A právě TEĎ je TADY Cesta jak TOHO dosáhnout. Jsi srdečně zván!
Pamatuj, že rajské brány, nejsou nikdy zavírány! S
Láskou a Úctou sepsal: satguru
Tatrawadarsi (duchovní Mistr "Pán
Osvobození") |
