|
Duchovní učení pro
celkový rozvoj
satguru Tatrawadarsi (duchovní Mistr "Pán Osvobození")
www.DMDU.kvalitne.cz - univerzita celkového rozvoje
www.DUCHOVNI.mysteria.cz - Dvory mysli duchovní
univerzita (DMDU)
Duchovní učení není jen
pro rozvoj vnitřních (duchovních) záležitostí a rozhodně
se neomezuje jen na
náboženství či víru a podobně, avšak opravdové
- plnohodnotné duchovní
učení (škola, systém) umožňuje (a mělo by i aktivně podporovat) také rozvoj
osobní - rozvoj osobnosti (např. zlepšení charakteru, osobních možností -
schopností, atd.).
Rozvíjením osobnosti
rozumím záměrné a cílevědomé působení na jinou
anebo vlastní osobnost za
účelem rozvinutí duševních a duchovních kvalit dané bytosti. Důležité je
vymezení cíle, které je vždy spjato s určitým plánem,
resp. inspirací - jako je
např. filozofie, duchovní učení či i jeho vedlejší část
- náboženství.
Rozvoj osobnosti
představuje abstraktní cíl, jehož obsahem je změna osobnosti ve zvoleném
směru, nicméně v rámci DMDU to mívá i zcela konkrétní (mezi)cíle.
Například zlepšení
životosprávy a následně fyzického zdraví (i díky psychické hygieně), zlepšení
i tělesné kondice a hlavně celkové životní energie a potenciality…
V tomto smyslu není
rozvíjení osobnosti v principu příliš odlišné od psychoterapie vyjma toho, že
objektem působení psychoterapie je až psychopatologický terén,
zatímco pro rozvojovou
terapii (respektive pro rozvojovou psychologii) jde o terén psychicky zdravý
a relativně nenarušený.
J. O. Prochaska a J.
C. Norcross (1999) definují psychoterapii jako "odbornou
a záměrnou aplikaci
klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících
z uznávaných
psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování,
myšlení, emoce a/nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany
považují za žádoucí" (s. 16).
Chceme-li se zabývat
duchovní (mystickou) cestou rozvoje osobnosti,
měli bychom doplnit
uvedené vymezení o další rozměr. Je jím "mystická intuice", kterou
definuji jako poznání založené na "mystickém zážitku". Oba pojmy
brzy objasním bližší specifikací. Podotýkám, že zkušebně budu dále používat
spíše termín "mystický" místo termínu "duchovní", jelikož
nezasvěcení lidé si pod termínem "duchovní" Bohužel představují
spíše sekty, církve a náboženství, což jak bylo už naznačeno výše, je
díkyBohu jen "okraj" duchovních záležitostí…
Tato vymezení jsou
důležitá, neboť se dostáváme k otázce, co je to vlastně "duchovní
(mystická) cesta rozvoje osobnosti", jaké jsou duchovní principy...
Za těžiště mystického
přístupu považuji myšlenku D. Chopry (1996, s. 94): "Nejsme lidské
bytosti s příležitostnými duchovními prožitky - je to opačně: jsme duchovní
bytosti s příležitostnými lidskými zkušenostmi." Takový model člověka
ovlivňuje to, které lidské schopnosti budou zkoumány, kultivovány a
modifikovány, a které zůstanou opomenuty a nebudou dále rozvíjeny.
Vraťme se však k
mystickému zážitku a intuici. Všeobecně je mystika teoretická
i praktická nauka o
spojení člověka s něčím vyšším, co jej přesahuje v čase, prostoru,
inteligenci a dokonce i v citu. Je to učení a posléze postoj či víra v
ideální (nad)skutečnost, v dokonalý rozum a v absolutní lásku. Zmíněný
"přesah” se netýká pouze člověka jako takového, nýbrž i jeho světa,
který se jeví jako odlesk něčeho původnějšího, duchovního, neproměnlivého a
nezničitelného. V této souvislosti budeme hovořit o přesahu od světa až a k
zásvětí a včetně něj ("onen svět").
Jakýkoli popis či
hovor o mystice a mystickém zážitku se z velké části míjí
s možností jejich
postižení. Přesto přese všechno je mystický zážitek a postoj
ke světu naprosto
subjektivně přesvědčivý. Navíc se přeci jen může stá(va)t i dost objektivně,
či alespoň obecněji (více osobami) evidovaných jevů…
Mystický (duchovní)
zážitek lze popsat následujícími charakteristikami:
- Je nevyslovitelný, nedá
se vysvětlit, popsat slovy. Každý popis je nedokonalý,
pouhou
náhražkou, vzdáleným přiblížením. Bývá nepřístupný soudnému rozumu, má povahu
osvícení, které je naprosto přesvědčivé a nedovoluje pochybovat.
- Je časově omezený, trvá
krátce a ve vzpomínce bledne, takže si jej nelze
uspokojivě
vybavit. To neplatí pro zasvěcené, natož pro Osvícené…
- Má povahu vyšší moci,
která uchopí naši mysl a unáší ji někam pryč z tohoto
světa
(do zásvětí). Tuto duchovní moc nejsme schopni
ovlivnit, pokud nepodstoupíme dlouhodobé a hluboce
důsažné duchovní cvičení.
- Je to procítění jednoty
všech věcí ve smyslu jejich původu i podstaty.
Tato
jednota je navíc živá a celý vesmír je vnímán jako oživený.
- Nemá běžné rozměry jako
svět naší každodenní zkušenosti, chybí zejména
čas
a prostor, mizí "normální" vědomé já (ego).
- Je doprovázen pocity
hluboké radosti, blaženosti a něčeho posvátného,
uklidňujícího.
Ukazují se (nej)vyšší složky osobnosti - Pravé Já…
V mystickém prožitku
má člověk pocit, že jej pohltilo něco většího a vyššího,
než je on sám, že všechno
na světě je částí téhož celku a že tvoří jednotu.
Vše se jeví jako oživené,
naplněné duchem, rozplyne se vlastní Já a svět je nazírán jakoby odněkud
jinud, z místa, jež se nachází mimo něj, ze zásvětí. Případně jde
o vnímání z nadhledu, z
vyšší úrovně existence…
 Tím je odhalen nový pohled na realitu
a člověk je přesvědčen, že vnímá
a prožívá vše hlouběji,
přesto méně účastně,
zato však ve stavu
dokonalého klidu
a nevýslovného štěstí.
Tak se odhaluje pravá
skutečnost, překrytá proměnlivou
(a proto iluzorní)
realitou…
Třebaže přísně
scientisticky laděnému badateli budou znít tato slova příliš subjektivisticky
a - přirozeně - nevědecky, nelze popřít, že každý z nás
by si mohl na několik
zážitků mystické provenience vzpomenout. Jsou to chvíle, kdy je člověk sám se
sebou a jen před sebou. Z beletrie, filozofie i odborné literatury bychom si
mohli uvést nesčetně mnoho příkladů.
Fakt vědecké
nepostižitelnosti mystického zážitku nemůže být argumentem
pro jeho vyloučení z
oblasti psychologického bádání. Z jeho podstaty vyplývá,
že dosud nemáme a v
budoucnosti ani nebudeme mít k dispozici vhodný konceptuální aparát pro jeho
postižení.
Je prioritou
aristotelské tradice, že rozumu a logice přikládáme zvláštní význam. Závisí
na nich to, čemu říkáme praktický úspěch, užitek či prospěšnost.
Ta se však ve skutečnosti
opírá o duchovní (mystické) principy, zvláště pokud má přímo co do činění s
lidmi (s jejich duševními kvalitami)!
Co se nachází mimo
racionální zdůvodnění, nemůže být filozofií či vědou akceptováno. Je to
nepochybně zdravá historická tendence. Díky ní je lidská civilizace na
současném stupni technického vývoje. Na druhé straně nás však bohužel
neuchránila apokalyptických vizí dneška, kdy stojí proti sobě zdánlivě
nesmiřitelné síly, jež hrozí civilizační katastrofou.
Zkušenosti současné
civilizace dospěly k okamžiku, kdy budeme muset přihlížet také k iracionálním
momentům dění a jednoduše s nimi v životě také kalkulovat.
V dějinách nejde o nic
nového či převratného, dokonce máme právě s respektem
k iracionalitě velmi
špatné zkušenosti (viz zejména různá náboženská (a) fanatická hnutí).
Co je však zásadně
nové a příznačné pro další tisíciletí lidské existence,
je požadavek souladu
mezi rozumem a citem, mezi vědou a náboženstvím,
mezi tzv. objektivní
realitou a mystikou. Ještě v minulém století se všechny tyto instance stavěly
do nesmiřitelného protikladu. Dnes je více než jisté, že mohou být
v souladu a odvážil bych
se tvrzení, že v harmonii být musí. Jde pouze o priority
v tom smyslu, že například
z hlediska poznávání přírody a společnosti nemůže být náboženství a mystika v
rozporu s vědou, zatímco v oblasti ducha by mělo být prioritou umělecké
či mystické uchopení spirituality.
Dostali jsme se tak ke
třem základním přístupům ke zkoumání lidské psychiky
- vědeckému, uměleckému a
mystickému.
Jak víme z historie,
samotná filozofie může také zahrnout zmíněné iracionální momenty. Kvalifikuje
se pak na náboženskou či mystickou filozofii. Stále tu však chybí to, co
zahrnuje mystika sui generis - prožitek a jeho extrémní kvalitu:
mystický prožitek (tj. např. zkušenost zásvětí). Proto se budu nadále
dovolávat spíše mystiky nežli filozofie a budu stavět také na tom, co ještě
striktní věda 20. století zavrhovala, tedy na svědectví mystického prožitku.
Kdo má s takovými prožitky osobní zkušenost, ví, o čem se mluví, kdo nikoli,
bude buď věřit anebo pochybovat.
Ve světle vědy a
technologie je to pochopitelně málo. Budiž nám však útěchou,
že mystický přístup může
být jimi kontrolován a korigován. Jinak řečeno, mystika
by měla moderní vědu
z určitého pohledu absorbovat a z jiného překračovat. Při poznávání člověka by se pak měly
doplňovat. Tento přístup můžeme nazvat "kritický
iracionalismus".
Již citovaný D. Chopra
(1996) vyjmenoval sedm duchovních zákonů úspěchu nebo - lépe řečeno -
šťastného života. Budu tyto zákony - duchovní principy
reinterpretovat a aplikovat na teorii mystického rozvoje osobnosti současně
s praktickými ukázkami (včetně
ilustračních fotografií).
1) ZÁKON ČISTÉHO
BYTÍ (ČISTÉ POTENCIALITY)
AUM BHAVAM NAMAH - Absolutnímu Štěstí (BYTí v Tom) se skláním
(Jsem Absolutní bytost)
"Zdrojem
veškerého stvoření je čiré vědomí… - dokonalá, čistá potencialita usilující o
své sebevyjádření, o přechod z neprojeveného do projeveného.
Uvědomíme-li si, že
naše pravé Já je onou čistou potencialitou, vcházíme
do spojení se silou, jež
stojí v pozadí všeho projeveného, co ve vesmíru existuje.”
 Čiré vědomí je polem všech možností a nekonečné
tvořivosti. Je naší duchovní podstatou. Nekonečnost
a neomezenost bytí rovněž
znamená čirou radost.
Dalšími atributy vědomí
jsou čisté vědění a znalost, nekonečné ticho, dokonalá rovnováha,
nepřemožitelnost, jednoduchost
a blaženost.
CVIČENÍ I.
1) Radujte se z tiché
meditace: uvolněte své tělo i mysl a nechte plynout své vědomí, aniž byste je
zaplňovali pojmy a myšlenkami.
Relaxujte (pomoc) a
představte si, že ležíte nebo sedíte pod noční oblohou, je příjemně a vy
se ztrácíte v tichu a
třpytu miliónů hvězd. Vznášíte se v prázdnotě obrovského prostoru.
2) Prožijme pocit jednoty,
vnitřního spojení s přírodou
a radostně pozorujme
skrytou inteligenci v každém živém stvoření: obdivujte, jak rostou stromy a
jejich listy se obracejí k slunci, jak se rozvíjejí nesčetné tvary a barvy
květů, jak se pohybují brouci v trávě anebo jak ptáci brázdí oblohu atd.
Staňte se stromem, proměňte se v brouka atd.
3) Cvičme postoj
ne-souzení, naprostého přijímání všeho, s čím se setkáme:
- ztište tak svou mysl;
zastavte se uprostřed shonu (je to velmi těžké, neboť spousta věcí je pro
naši zkušenost nepříjemná či naprosto běžná, tudíž samozřejmá
a pro někoho dokonce
nudná!). Vzpomeňte si na nějaký trapný zážitek a pokuste se přehrát si jej v
mysli, aniž jej budete hodnotit.
2) ZÁKON DÁVÁNÍ
 AUM VARDHANAM NAMAH - Absolutnímu Zdroji (Živiteli) se skláním…
(Jsem Živitel Vesmíru)
"Vesmír funguje
prostřednictvím dynamické výměny… - dávání a přijímání jsou různé aspekty
energetického toku ve vesmíru. Svojí ochotou dávat, co sami hledáme,
si zajišťujeme, aby v
našem životě nepřestávala cirkulovat vesmírná hojnost.”
V životě je třeba
zajistit plynulou
a vyrovnanou výměnu
věcí
a myšlenek. Nejlepší je výměna myšlenek, neboť když si
vyměníme jablko, budeme mít každý opět jen jedno. Když si však vyměníme
myšlenku, budeme mít posléze každý myšlenky dvě. Nejsnazším způsobem,
jak získat to, co si přejete, je pomoci ostatním získat, co si přejí oni.
Nesmíme ovšem zůstat jen u dávání. Stejně tak je třeba s radostí brát.
CVIČENÍ II.
1) Pokaždé, když k někomu
půjdu
nebo někoho potkám, dám
dotyčnému dárek. Tímto dárkem může být kompliment, pochvala, květina,
nebo modlitba. Dnes dám
něco svému sousedovi: řekněte mu tři věci,
které se vám na něm líbí,
které u něj oceňujete.
2) Nejprve poděkujte za
obdržené dary a přijměte je s povděkem a radostí.
Dále si uvědomte aspoň tři
přírodní jevy (jako sluníčko, potok, stromoví atd.),
kterých jste si dnes nebo
včera povšimli a poděkujte životu, že vám je dopřál. Povyprávějte o nich
sousedovi.
3) Přijměte závazek, že
budete podporovat udržování cirkulace bohatství ve svém životě a že budete
přijímat nejdražší dary života - dar péče, citu, ocenění a lásky. Pokaždé,
když někoho potkáte, tiše mu popřejte štěstí, radost a smích. Popřejte je
také sousedovi, ale jinými slovy. Ten je radostně přijme a opětuje, opět
svými slovy.
3) ZÁKON
"KARMY" NEBOLI PŘÍČINY A NÁSLEDKU
AUM KRIYAM NAMAH - Absolutnímu Konání se skláním
(Mé činy jsou v souladu s Všehomírem)
"Každý čin
vyvolává vzedmutí energie, která se nám vrací ve formě podobného…
Co jsme zaseli, to
sklidíme.
 Zvolíme-li si konání přinášející štěstí a
úspěch druhým, ovocem naší karmy bude také štěstí a úspěch.”
"Karma"
znamená "Zákon Osudu", "Zákon příčiny
a následku". "Karman" je jak čin,
tak důsledek tohoto činu.
Je proto odrazem vědomého
rozhodování, vědomé volby. V každém okamžiku máme usilovat o vědomou volbu.
Ptáme se: "Jaké jsou
důsledky tohoto mého rozhodnutí?"
A dále se ptáme:
"Přinese tato volba, toto rozhodnutí, které teď činím, štěstí mně i mému
okolí?"
Žádný dluh ve vesmíru
nezůstane nezaplacen. Existuje zde dokonalý účetní systém. Proto si uvědomte,
že všechno, co se v současnosti děje, je výsledkem vaší minulé volby. Když se
cokoli stane, ptejte se: "Proč se to děje a jakou zprávu mi to vesmír
posílá?"
CVIČENÍ III.
1) Vzpomeňte si na nějakou
nepříjemnost, kterou jste v poslední době zažili
a dokonce jste se jí snad
i chtěli vyhnout, ale nepomohlo to. Pak se zeptejte:
"Jakou zprávu mi to
vesmír poslal?"
2) Uvědomte si, že
nejlepší způsob, jak se připravit na jakoukoli budoucí situaci, spočívá v
udržování stavu bdělého vědomí, a to v každém prožívaném okamžiku. Ponořte se
do svých vzpomínek a uvědomte si, jaká i ta nejmenší rozhodnutí jste učinili
v posledním dni (můžete postupovat pozpátku od přítomné chvíle).
3) Připomeňte si svá tři
nejdůležitější rozhodnutí poslední doby a položte si dvě otázky: "Jaké
následky má toto moje rozhodnutí?" a "Přinese mně i mému okolí toto
rozhodnutí štěstí a pocit naplnění?" Jaké jste měli u toho tělesné
pocity? Naslouchejte hlasu svého těla!
4) ZÁKON NEJMENŠÍHO
ÚSILÍ
AUM DAKSAM NAMAH - Absolutnímu Předávání (Přínosu) se skláním
/// (Věci
jsou takové jaké mají být) ///
(Svým konáním dosahuji s
nejmenším úsilím největších výsledků)
"Inteligence
Přírody funguje
s nenásilnou lehkostí…
bezstarostně, harmonicky a láskyplně. Ztotožníme-li se s proudem harmonie,
radosti
a lásky, dosahujeme
úspěchu a štěstí lehce a bez úsilí.”
Je to princip nejmenší
akce
nebo též nulového
odporu.
"Dělej méně a
dosáhneš více." Nejmenší úsilí vynakládáme tehdy, jsou-li naše činy
motivovány láskou,
neboť příroda drží
pohromadě energií lásky. Co dělat? Podstatou tohoto zákona je přijímání všeho
tak,
jak to je, a nebránění se.
Svá stanoviska můžeme
formulovat, třeba i nenásilně prosazovat,
máme však upustit od
jejich obhajování.
Když nemáte co
bránit, nezavdáte ani příčinu k žádnému sporu. Dále si osvojte zodpovědnost a
nikoho a nic neviňte
ze situace, v níž se
nacházíte, ani sebe ne.
CVIČENÍ IV.
1) Budu cvičit
"přijímání". Dnes přijmu lidi, situace, podmínky a všechno, co se
stane, takové, jaké jsou. Budu si vědom toho, že tento okamžik je takový,
jaký má být, neboť i celý vesmír je takový, jaký má být. Nebudu bojovat proti
celému vesmíru tím, že bych se vzpínal(a) proti současnému okamžiku.
Moje přijetí je úplné
a dokonalé. Přijímám věci takové, jaké v této chvíli jsou,
nikoli takové, jaké bych
si přál(a), aby byly. Vzpomeňte si nyní na něco, co jste dříve chtěli, aby
bylo jinak, jiné, nyní to však berete takové, jaké to je. Podělte se o své
zkušenosti se sousedem.
2) Tím, že přijmu věci
tak, jak jsou, převezmu zodpovědnost za svoji situaci
i za všechny události,
které se mi jeví jako problém. Jsem si vědom(a), že přijetí zodpovědnosti
znamená nikoho a nic neobviňovat z dané situace (ani sebe ne). Připomeňte si
své pocity viny - vyrovnali jste se s nimi nebo vás stále ještě trápí?
Podělte se o své zkušenosti se sousedem.
3) Moje vědomí dnes bude
setrvávat ve stavu "zřeknutí se obrany".
Vzdám se potřeby obhajovat
a bránit svá stanoviska. Nebudu pociťovat žádnou potřebu přesvědčovat
ostatní, aby přijali mé názory. Zůstanu otevřený vůči všem stanoviskům a
nebudu strnule setrvávat pouze na jediném. Váš soused bude nyní říkat, co se
mu na vás nelíbí, s čím nesouhlasí atp. Pokusíte se jeho připomínky přijímat
a nebránit se.
5) ZÁKON ÚMYSLU A
PŘÁNÍ
AUM RITAM NAMAH - Absolutnímu Záměru se skláním
 (Mé záměry podporuje Absolutno) /// !!! ///
Tat
Tvam asi - Ty TO jsi (Nedvojnost…)
Koloběh vlivů a
tendencí "vásány" a "samskáry") je možné Ovládnout díky pozornosti a díky intenci (tvůrčí záměr)…
Více na téma pozornost (pravé BDĚNÍ) viz: http://duchovni.mysteria.cz/audio_lekce/07_bdeni.mp3
"Neoddělitelnou
součástí každého úmyslu a přání je i mechanismus, jímž se tento úmysl či
přání naplňuje… Úmysl a přání v poli čisté potenciality mají nekonečnou
organizační sílu. A když úmysl vložíme do úrodné půdy čisté potenciality,
spouštíme tuto organizující sílu a ona pro nás začíná pracovat.”
Na úrovni kvantového
pole neexistuje ve skutečnosti nic jiného než energie
a informace. Kvantové
pole je pouze jiným názvem pro pole čirého vědomí
a čisté potenciality. Pozornost přináší energii, zatímco úmysl transformuje.
Na cokoli upřete svoji
pozornost, nabude ve vašem životě na významu a na síle. Věci, od kterých
svoji pozornost odpoutáte, ochabnou na síle, rozloží se a zmizí
z vašeho života. Úmysl
naproti tomu startuje procesy přeměny energie a informací. Úmysl organizuje
svoje vlastní naplnění.
Můžeme se nacházet ve
čtyřech typech situací:
1) Něco chceme a ono se to
podaří. To je dobře.
2) Něco chceme a ono se to
nepodaří. To je také dobře. Už jste zjistili, jak dobře bylo, že se
nepodařilo či neudálo něco, co jste chtěl(a)?
3) Něco nechceme a ono se
to nestane. To je dobře.
4) Něco nechceme a ono se
to stane. To je také dobře. Už jste zjistili, jak dobře bylo, že se něco
událo, i když jste to původně nechtěl(a)?
/// pozor na to
"SE" ! ///
Zjednodušeně by se
dalo říci, že naše úmysly a budoucí přání se plní
podle vesmírných záměrů.
Záleží na kosmickém vědomí.
CVIČENÍ V.
1) Sestavte si seznam
svých přání a napište je na zvláštní list. Tento list s sebou všude noste.
Podívejte se na něj vždy před tím, než začnete v tichosti meditovat. Budete
se na něj dívat také vždy před spaním a každé ráno, když se probudíte.
2) Pošlete ve svých
představách svůj seznam přání do vesmíru a důvěřujte tomu,
že když věci nejdou podle
vás, má to svůj důvod a že kosmický plán pro vás chystá mnohem větší věci,
než byste si kdy dokázal(a) představit.
3) Osvojte si toto
pravidlo: Budu mít na paměti, že mám při všem, co dělám, cvičit vědomí
zaměřené na přítomný okamžik. Nepřipustím, aby překážky pohlcovaly moji
pozornost, ani aby rozmělňovaly její kvalitu v přítomnosti. Přijmu přítomnost
tak,
jak je, a nechám vykvést
budoucnost založenou na svých nejhlubších úmyslech
a přáních.
6) ZÁKON
NEPŘIPOUTANOSTI
 AUM ANADHAM NAMAH - Absolutnímu nepřipoutání se skláním
/// (Tvé
budiž vykonáno) ///
(Jsem oproštěn od lpění, od vnějškovosti)
Viz "šest
klenotů"- SAM, DAM… v http://dusecz.com/?akce=zobraz&clanid=1765
"V odpoutání
spočívá moudrost nejistoty… v moudrosti nejistoty tkví osvobození
od minulosti, od toho, co
člověk zná a co je pro něj vězením nazývaným podmíněnost minulostí. Projevem
naší ochoty vykročit do neznáma a vstoupit do pole všech možností je pokorné
odevzdání se tvořivé mysli, která diriguje vesmírný tanec.”
K tomu, abychom ve
fyzikálním vesmíru čehokoli dosáhli, musíme se zbavit připoutanosti k dané
věci. Neopouštíme úmysl, ani
neopouštíme své přání. Vzdáváme se pouze připoutanosti k výsledku. Pokud něco
za každou cenu chcete, takže se k tomu připoutáte, jako naschvál toho
nedosáhnete. Možná se vám už stalo, že v okamžiku, kdy jste se toho vzdali,
přišlo to najednou samo.
Zákon nepřipoutanosti
urychluje každé vaše konání. Jakmile tento zákon pochopíte, přestanete cítit
potřebu násilných řešení. Když se nějaký problém snažíte za každou cenu
vyřešit, vytváříte tím jen další problémy.
Jakýkoli problém
představuje zárodek možnosti využitelné ke stvoření něčeho prospěšného. Výsledkem bývá to, čemu se často říká
"štěstí". Štěstí není nic jiného než připravenost a její setkání s
příležitostí.
Co máme dělat?
Neprosazovat za každou cenu svůj názor na to, jak by se měly věci dít, dopřát
lidem kolem sebe, aby byli takoví, jací jsou a svobodně se projevovali.
Problémy jsou od toho, abychom je řešili. Neměli bychom je však řešit
za každou cenu. Někdy je
lépe nechat je vyřešit se samy.
CVIČENÍ VI.
1) Nejprve se věnujte
odpoutání. Dopřejte sobě i všem ve svém okolí, aby mohli být takoví, jací
jsou, a svobodně se projevit. Neuplatňujte neústupně svůj názor na to,
jak by se měly věci dít.
Od všeho, čeho se zúčastníte, zůstaňte odpoután(a).
Nyní zaprvé si vzpomeňte,
kdy se někdo choval k vám nebo k jiným protivně,
a dopřejte mu to ve své
představě. Dále - zadruhé - si vzpomeňte, kdy jste se na něco hodně
připravovali a těšili a když jste toho dosáhli, byli jste zklamáni. Dosažený
výsledek již nebyl tak atraktivní. Je to proto, že jste byli ke svému cíli
příliš připoutáni.
2) Neusilujte o řešení
problémů za každou cenu. To může vyvolávat nové problémy. Uveďte příklady ze
života!
3) Vstupte do pole všech
možností. Představte si, co vše by se mohlo v určité situaci stát. Nenechejte
omezit svou fantazii realitou. Buďte otevřeni všem nekonečným možnostem.
Jakmile vkročíte do pole všech možností, budete zakoušet radost ze hry a
dobrodružství objevování.
7) ZÁKON
"DHARMY" ČILI ÚČELU ŽIVOTA
AUM VARUNAM NAMAH - Absolutnímu Životu (Řádu) se skláním
(Můj život je v souladu s
Vesmírným řádem)
"Každý má v
životě nějaký účel … nějaký jedinečný dar nebo zvláštní nadání,
jímž má obohatit ostatní.
Když tento jedinečný talent spojíme se službou ostatním, zažijeme extázi a
povznesení vlastního ducha, což je konečný cíl všech cílů.”
Tento zákon říká, že jsme
na sebe vzali Fyzickou podobu, abychom
na zemi naplnili určitý
účel.
Jsou tři prvky dharmy:
1. Každý je tu
proto, aby objevil své pravé duchovní Já. Nejsme lidské bytosti
s příležitostnými
duchovními prožitky - je to opačně: jsme duchovní bytosti
s příležitostnými lidskými
zkušenostmi.
2. Každý člověk má
jedinečný talent. Existuje zaručeně přinejmenším jedna věc, kterou
každý člověk může dělat způsobem, který bude lepší než způsob kohokoli
jiného. Když tuto věc objevíte a začnete ji dělat, ztratíte pojem o čas,
vstoupíte do bezčasého vědomí. Každý člověk má talentů 5 (slovy pět!),
avšak i nějaký ten "antitalent" - aby měl i "negativní"
motivaci k rozvoji…
Příklady talentů viz http://DUCHOVNI.mysteria.cz/soubory/duse/prilohy/talenty.doc
3. Třetím prvkem je služba
lidem (hodným toho). Základní otázkou je "Jak mohu pomoci?".
CVIČENÍ VII.
1) Prožitek Já, či
"vztažnost k vlastnímu já", znamená, že naším vnitřním referenčním
bodem je náš vlastní duch, a nikoli předměty vnějšího světa. Opakem ke
vztažnosti
k vlastnímu já je
"vztažnost k okolnímu světu". Na jejím základě vzniká a) potřeba
uznání, b) potřeba mít věci pod kontrolou a c) potřeba vnější moci. Tyto
potřeby jsou založené na strachu. Ego je produkt naší vlastní představy; je
to naše sociální maska; je to role, kterou hrajeme. Naše sociální maska
potřebuje ke své existenci uznání druhých. Touží po ovládání druhých a
udržuje se při životě prostřednictvím moci, neboť žije ve strachu. Při
vztažnosti k vlastnímu já prožíváte svoje pravé bytí, jež nezná před ničím
strach, chová úctu ke všem lidem a necítí se nikomu podrobeno. Síla vlastního
Já je proto skutečnou silou, pravou mocí. Vymyslete
co nejvíce rolí, v nichž
jste se někdy pohybovali nebo nyní pohybujete.
V čem se u nich projevily
potřeby uznání, kontroly a moci? To je vaše ego,
to kterého se musíte
zbavit!
2) Udělám si seznam svých
jedinečných, i těch nejmenších dovedností, prostě toho, čím bych mohl(a)
prospět jiným. Když vyjadřuji své jedinečné nadání a dávám je
do služeb lidstva, do mého
života i do života ostatních vstupuje hojnost.
3) Denně se budu sám sebe
ptát: "Jak mohu posloužit?" a "Jak mohu pomoci?" Odpověď
na tyto otázky mi umožní pomáhat a sloužit s láskou ostatním lidem.
Již nyní vymyslím
konkrétní pomoc někomu (nebo i více námětů!).
Stručný obsah mystické
cesty rozvoje osobnosti je následující:
Fyzikální vesmír není
ničím jiným než zosobněnou celistvostí, projeveným Já,
jež samo v Sobě zakouší
sebe sama jakožto ducha, mysl a fyzickou hmotu.
Na úrovni kvantového pole
existuje pouze energie a informace. Kvantové pole je pouze jiným názvem pro
pole čirého vědomí a čisté potenciality. Čiré vědomí je polem všech
možností a nekonečné tvořivosti. Je naší duchovní podstatou.
My nejsme lidské bytosti s
příležitostnými duchovními prožitky, ale naopak
- jsme duchovní bytosti s
příležitostnými lidskými zkušenostmi. Vzali jsme na sebe fyzickou
podobu, abychom na zemi naplnili určitý účel. Jinými slovy, pole
čisté potenciality je ve své podstatě božstvím a božství na sebe bere lidskou
podobu
k naplnění nějakého účelu.
Šťastný život je radostí ze zázraku bytí.
 Úkolem duchovního rozvoje osobnosti je toto vše si
uvědomit a posléze
i prožívat. Výsledný
pocit je harmonie a klid, radost a štěstí.
A na
závěr:
Pokud se cítíte
nedostatečně štasten(a), je to tím, že:
1) nedosáhl(a) jste klidu
a tichého vědomí (meditace),
2) opomenul(a) jste
rovnováhu dávání a braní,
3) zapomněl(a) jste, že
"Jak zaseješ, tak sklidíš.",
4) vynakládal(a) jste
příliš mnoho úsilí a snad i používal(a) "násilná řešení za každou
cenu",
5) Vaše úmysly a přání
nebyly dosti hluboké,
6) příliš jste se
připoutal(a) k jejich výsledku a tím jste se zbavil(a) svobody tvořivosti,
7) namísto "Jak mohu
pomoci?", jste se příliš často ptal(a) "Co je tu pro mě?".
Toho všeho se lze
zbavit a začít nový život. Naučme se proto žít v radosti!
LITERATURA
Bergin, A. E., Garfield,
S. L. (1994). Handbook of Psychotherapy and Behavior Change. New York, Chichester,
Brisbane, Toronto, Singapore: John Wiley Sons, Inc.
Chopra, Deepak
(1996). Sedm duchovních
zákonů úspěchu. Praktický návod
k naplnění svých snů.
Praha: Pragma.
Kulka, J. (2002). Mystic Way
of Psychotherapy. III. World Congress
of Psychotherapy. Wien:
WCP.
Peseschkian, N. (1996).
Kupec a papoušek. Brno: Cesta.
Prochaska, J. O., Norcross,
J. C. (1999). Psychoterapeutické systémy
- průřez teoriemi. Praha: Grada.
|